Úvahy‎ > ‎

‎‏‎‎‎‎‎‎‎‎‏‎‏‏‏‎‎‎‏‎‎‏‎‎‎‏‏‏‏‏‏‏‏‏‎‏‎‏‎‎‏‎‎‏‎‎‏‎‎‏‏‏‎‎‏‎‎‎‏‏‎‎‏‎‏‏‎‎‏‏‎‏‏‎‎‎‏‎‏‏‏‎‎‏‏‏‎‏‏‎‎‏‎‏‎‎Myšlením k lepšímu životu

přidáno: 16. 10. 2009 2:59, autor: Miloš Adámek   [ aktualizováno 2. 12. 2009 3:43 ]
Dneska ráno jsem se byl nucen zamyslet nad tím, jak lidé uvažují. Předpokládám, že tak uvažujeme všichni, proto nad tím tak hloubám…
Na Facebooku jsem se přihlásil do skupiny Crohnova nemoc. Přiznám se, že já sám jsem zdravý, ale problém mě zajímá z jiných, osobních, důvodů. Z toho co jsem doposud zjistil, je Crohnova nemoc chronický zánět tenkého střeva. Možná nejsem úplně přesný, ale myslím, že tato definice k mým dalším úvahám stačí. Tenké střevo je ta věc, kterou nám jdou do těla živiny ze stravy, kterou nám připraví ústa a žaludek. Předpokládám tedy, že tenké střevo opravdu potřebujeme ke kvalitnímu životu.

Mám li zánět tenkého střeva, přijde mi logické tento zánět přesně laboratorně vyšetřit a na základě laboratoře určit jaká antibiotika mi pomohou tento zánět léčit v jeho akutní fázi. Vzhledem k tomu že se jedná o chronickou chorobu, začnu se ptát po příčinách. Dále se budu snažit to střevo maximálně šetrně používat. Zdá se mi naprosto logické, že se budu snažit podporovat obranyschopnost organismu, aby měl dost síly se s tímto zánětem vypořádat sám, a nebudu ho zatěžovat. Budu se snažit abych byl zdravý v místech kde to mohu ovlivnit. Udělám vše pro to, abych neměl zánět dásní, plísňové choroby atd. Dále se budu snažit eliminovat stres. Prostě udělám vše proto, aby se tělo mohlo v klidu soustředit na boj se zánětem mých střev.

Moderní medicína, pro mě z nepochopitelného důvodu, volí cestu operace a uříznutí kusu střeva. V akutní fázi dají antibiotika a pak fik fik. Já tomu vůbec nerozumím. Nedovedu si představit, že by mi doktor vypíchl oči, protože mám senou rýmu. A co taky nechápu, že většina pacientů to bere jako hotovou věc a někteří končí až s vývodem, ale pokud vím tak všichni co operaci podstoupili, nejsou zdraví. Sice někteří mají dočasně problémy menší, ale zdravý není nikdo.

Tak a teď se dostávám k jádru pudla. Co když mám pravdu? Netvrdím, že pravdu mít musím, ale co když jo? Nestálo by za to zkusit tu mou teorii? Na rozdíl od operace, vás nijak nevratně nepoškodí. Jen je trochu nepohodlná. A to jen proto, že je to změna. Co člověka donutí, aby k té změně přistoupil? Co se musí stát, abyste zkusil tak banální změnu v životě, která, dle mého „selského“ rozumu zabere?

Prosím, napište mi, co by pro vás bylo důvodem to zkusit. Rád bych to věděl. Rozhodnete-li se pro takový experiment, rád vám s tím pomohu.

Přeji krásný den. :-)

Comments